|
Atomová mihule No.2
Atomová mihule - Cibule, nebo pistole?
Nadpis je připomínkou hned dvou věcí. Za prvé westernu Vůně cibule, za druhé prvého alba Sex Pistols.
Ten nadpis vlastně signalizuje čím vlastně Mihule ve své kariéře byla. Bylo to k pláči změklé big beatové
poselství, které si dle kritika Rock Popu nevážilo ani takových klasiků jakými byli Beatles. Nebo šlo o
underground, který svůj politický náboj skrýval pod šaškovskou masku. O té druhé variantě byli, zdá se,
přesvědčeni hlavně příslušníci - poslušníci. Jak řekl při nějakém rozhovoru Vráťa Fiksa, skupinu ovlivnili
hlavně Plastici, Umělá hmota, DG 307 a celá undergroundová varianta rocku. Poslouchala se ale i jiná muzika.
Vzpomínám si, že jsme se měli makovice plný chlastu, Zappy, King Crimsonů, hráli se taky Greenslade,
Velveti, Doors, Zeppelini, Cooper, Deep Purple... Všechno co člověk na malým městě mohl polapit do uší,
to přinesl do svýho kouta v pokoji, kde se tísnil s hordou sourozenců, a tam si to přetavil po svým, dal
tomu svůj výraz. Textově zněl v Mihuli Gellner, Rimboud, Borny... Sotva jsme slyšeli o Knížákovi, Mlčochovi
a happeningu, uskutečnil se happening -Psychadelická setba-. Akce, při které se půda zoraného pole osévala
prášky a zalévala alkoholem. Poté byl na takto oplodněném poli rozvinut transparent -Bitch zboží- (čti bič
zboží) - tedy narážka na Majora Zemana, přeneseně Děvka konzument. Paradoxním výsledkem této akce bylo
stíhání pro šíření pornografie.
Nezaměnitelnou roli měly v tehdejší atmosféře kulturního sledu také návštěvy hospod. Nerad bych to
přeceňoval, ale bolševik jasně odhalil význam hostinských zařízení jako center opozice. A hned je také
zavíral a činil opatření. Zákaz vstupu lidem s dlouhými vlasy. Ve Žďáře jsme se scházeli v Pardubické
pivnici. A tak se jednoho dne dala dohromady taková volná sešlost, která se nazvala Atomovou Mihulí.
Zpočátku to byl spolek básníků, výtvarníků a hudebníků. O činnosti byly vydávány zprávy nazvané Počiny.
A tak to žilo, až to hezky umřelo na polišmenský a jiný úbytě a zbyla jenom sirota - ta sirota přežila
a název si už ponechala: Atomová Mihule. K dokonalosti jsme měli přirozeně daleko, ale to hledání obsahu,
formy, to nás obohacovalo, a co víc, bavilo to i druhé. Neměli jsme šanci s našimi prvními hity jako
Jsem debilní, či Hospoda, hospoda, Modro-bíle-červená, prej národ značí, vždyť je to, vždyť je to k pláči!.
Vrcholem tohoto ranného období byla skladba Zákon Hodnoty věnovaná právě uvězněnému Petru Cibulkovi z Brna.
A zatím co se stabilizoval základní kádr: Fiksa a Máca, (basa a bicí).
Víťa Homolka se účastnil jen coby textař a ideový poradce. Ostatní osazenstvo se měnilo, až konečně v
Mihuli zakotvil Jirka Neplech Veselý. Ten zní pomohl vytvořit takovou tu barevnou, duhovou radost, která
spolu s Vráťovým a Zdeňkovým výrazem provází kapelu doposud. Když v roce 1978 podepsal Víťa Chartu 78,
začala mít skupina opravdový problémy. Výslech střídal výslech, možnosti k hraní byly minimální. Zlom pro
kapelu nastalo až při vystoupení v Žabčicích. To dostalo Mihuli do podvědomí brňáků a moraváků vůbec.
Někteří z nich jsou jejími ctiteli dodnes. Naše sítě sahaly tehdy až od Vyškova k lidem kolem Uzenýho
kolene, přes Brno až do Prahy. Velký kanál, kterým tekly pozvánky na koncerty. Oficiální koncerty byly
tehdy nedostupné a tak jsme si začali pořádat zábavy sami. Paradoxně nejznámějším koncertem, o kterém
informoval i Hlas Ameriky, byl ten, ktrerý se měl konat, ale nekonal, na Milovech, kvůli kterému pořadala
žďárská STB hotové polní cvičení. Hospoda na Milovech byla obklíčena sbory se psy, přístupové cesty byly
blokovány. Mihule pak odehrála několik utajených koncertů. V roce 88 začala Atomová Mihule znovu účinkovat
veřejně, a to na Žďárském rockovém setkání, které jsme si tehdy uspořádali. Na bicí a saxofon tehdy přibyl
ještě Petr Zelníček. Od těch dob vystupuje kapela málo, ale přece jen málo. Jako např. ondymo v Polné na
zámku, nebo ve Žďárském rockovém klubu (v lednu 2000 a v srpnu 2000). Já stejně vidím ten největší význam
celý kapely v tom společenství lidí, který se kolem ní vytvořilo, který stejně dýchalo a žilo, takže nevím
snad to bylo i politikum, snad jenom hra, ale v každým případě to bylo něco, co v nás zanechalo trvalou
stopu a s čím jsme si užili neskutečné množství srandy. Srandy a tím i svobody…
Tento text napsal o prázdninách 2000 zakladatel Atomové mihule
NAHORU
|
